Věta, která neoznačuje selhání, ale něco docela jiného. Možná si opakuješ, že jsi neschopná, že je to tvoje selhání a jsi vlastně celkově hrozná. Jenže ta věta není a nikdy nebyla o selhání.
O zahlcení, které se někdy tváří jako únava a jindy jako neklid. A o tichých cestách ven, které nezačínají řešením, ale zpomalením. Někdy není potřeba další řešení. Jen prostor, kde se hlava může na chvíli zastavit. A kde není nutné hned vědět, co dál.
O jemném rozdílu mezi zahlcením a vyčerpáním, který stojí za to rozpoznat včas.
Obě tyto zkušenosti vznikají z péče, odpovědnosti a snahy držet svět pohromadě. Přesto mají jiné řešení.
