Někdy není třeba hned všechno měnit. Stačí zůstat a začít slyšet sebe.
Není nutné měnit svět. Stačí učit se být v něm jinak. Měnit to jediné, co ti opravdu patří: sebe. Pak se, krok za krokem, začne měnit všechno ostatní.
O ženě, která věděla, že to takhle nechce. Ale neale nedokázala si to dovolit jinak. A tak čekala až do chvíle, kdy nabylo zbytí.
Zní to jako přiznání moci nad vlastním životem. „Přitáhla jsem si to.“ Ale někdy se ta věta promění ve způsob, jak si někdy potichu ublížíme.
Pravda nemusí být hezká, stačí, když je skutečná. A možná právě tím je největší vděčnost.
Už dlouho váhala mezi dvěma cestami. A už dlouho nevěděla, která je ta pravá.
Možná se i ty snažíš něco rozseknout. Možná je právě tohle ta chvíle, kdy nemusíš. A kdy se to stane samo.
