Navenek funguješ, všechno zvládáš.
A přesto už dlouho cítíš, že to uvnitř stojí víc síly, než dlouhodobě udržíš. Cítíš tu únava, která se nedá dospat. Máš pocit, že děláš všechno správně a stejně to nestačí. Jsi vyčerpaná dřív, než se stačíš zastavit.
Možná to ještě ani neříkáš nahlas. Jen to cítíš. Tiše. Pořád.
Co se děje
Tomu říkám přetížená funkčnost. Navenek všechno běží, ale uvnitř ti docházejí zásoby energie i radosti.
Není to selhání ani slabost. Je to naučený způsob fungování a hlavně přežívání. Mám pro tebe dobrou zprávu: dá se z toho vyjít ven.
Jedna z žen, se kterými jsem pracovala, přišla s pocitem, že odpočinek si musí zasloužit. Po prvním měsíci si ho začala dovolovat, a to bez výčitek. Po druhém začala rozlišovat, co je skutečně její odpovědnost a co jen převzala, protože nikdo jiný to neudělal. Po třetím měsíci část těch věcí delegovala. A začala říkat ne, klidně, bez vysvětlování.
Žádná revoluce. Jen postupný návrat k sobě.
Co koučovací série je
Série dvanácti sezení znamená tři měsíce setkávání a rozhovorů, které jdou do hloubky. Jednou týdně vytvoříme prostor jen pro tebe. Bez úkolů, bez plánů, bez tlaku na výsledek.
Přijdeš s tím, co tě tíží teď. A půjdeme tam, kam tě to povede. I když se ukáže, že cíl najdeš v průběhu jinde, než sis ho dala na začátku. Směr se může změnit. To není chyba, ale důkaz posunu k sobě.
Mezi sezeními se můžeš ozvat. Nejsem tu nonstop, ale jsem připravená odpovídat. Znám kontext tvého příběhu a to je něco, co se nedá nahradit.
Co si odneseš
Není to jen osmnáct hodin mého času.
Odneseš si jiný způsob, jak věci neseš. Zbavíš se některých povinností, které nejsou tvoje. A získáš víc prostoru pro to, co tvoje je.
Budeš radostnější. Budeš mít víc pohodového času s dětmi a budeš v něm opravdu přítomná. Budeš moct plánovat věci víc podle sebe. Přestaneš být pořád unavená a podrážděná. A tvé tělo se ti odmění lepší kondicí.
A ten nápad, který odkládáš, konečně ho uděláš.
Naučíš se naslouchat svému tělu. To není klišé, je to konkrétní dovednost. Poznat, kdy tělo říká ne a kdy říká ano. A kdy křičí něco, co hlava odmítá slyšet.
Jedna klientka přišla s cílem, který nesouvisel s podnikáním. Celou dobu naší spolupráce jsme ale narážely na jedno místo: kdykoliv si představila, že dělá něco jiného než teď, její hlas byl klidnější, tělo uvolněnější. Pokaždé jsem jí to zrcadlila. A pokaždé se stáhla a vršila důvody, proč nejde to podnikání ukončit.
K původnímu cíli jsme došly. Ale já tušila, že nebude spokojená.
Po čase jsme se náhodně potkaly. Říkala mi, že prošla insolvencí, musela začít od nuly v něčem jiném. A že si na naše sezení vzpomněla. Na ty chvíle, kdy její tělo vědělo pravdu. Jen je tehdy neposlouchala.Teď má novou firmu. Daří se jí. Je spokojená. Jen ty dluhy by ji nezatěžovaly.
Ženy, se kterými pracuji, to popisují konkrétní uvědomění z naší spolupráce takhle:
- Úklid počká. Nemusí to být dokonalé.
- Nevyčítám si, když nemám energii.
- Přestala jsem tlačit na sebe i na ostatní.
- To důležité se stejně udělá.
- Přestala jsem žít podle cizích očekávání.
Možná tě teď napadá…
„Je to drahé.“
Rozumím, že to není málo.
Zkus si ale představit, co za těch osmnáct tisíc dostaneš – ne v sezeních, ale v životě.
Méně těch dnů, kdy jsi unavená a podrážděná. Méně momentů, kdy máš nápad a stejně ho neuděláš, protože není energie nebo čas nebo něco. Víc pohodových odpolední s dětmi, kdy jsi opravdu přítomná. Víc věcí naplánovaných podle tebe.
Tohle není investice do koučinku. Je to investice do toho, jak budeš žít po zbytek života.
„Je to moc peněz za mě.“
Možná ti teď běží hlavou: to je moc peněz, které bych mohla utratit užitečněji pro rodinu a ne jenom za sebe. Za ostatní utrácíš bez přemýšlení. Za děti, za domácnost, za všechno, co je potřeba. Ale za sebe?
Víš, jak to poznat, že neinvestuješ do sebe? Naposledy sis jako dárek koupila něco praktického do domácnosti. A možná na nalakované nehty nebyl čas. Na kadeřnici taky ne. Na kafe s kamarádkou půjdeš někdy příště. Možná.
A velké věci? Sny, nápady, věci, které chceš pro sebe nebo pro své podnikání, ty čekají. Pořád čekají. Už dlouho.
Tahle námitka, „je to moc peněz za mě,“ není o penězích. Je to přesně ten vzorec, který tě sem přivedl: že druzí a vše okolo je důležitější než ty. A právě s ním budeme pracovat.
„Nechci dlouhodobý závazek, jen jednotlivá sezení jednou za čas.“
Rozumím. Dlouhodobý závazek zní těžce, zvlášť když už toho neseš dost.
Ale řeknu ti, co vidím u žen, které přicházejí jednou za čas: chodí se vypovídat. Odcházejí s úlevou. A za týden je všechno při starém, protože bez kontinuity, bez návaznosti, bez někoho, kdo zná celý příběh, se věci nemění. Nebo se mění jen na chvíli.
Dvanáct sezení není závazek změnit celý život. Je to dvanáctkrát mít prostor pro sebe s někým, kdo ví, kde jsi byla minulý týden, co se posunulo a kam jdeme dál.
„Tohle řeší spíš psycholog / terapeut.“
Možná máš pravdu, záleží na tom, co potřebuješ.
Terapeut se ptá: kde to vzniklo? Jde do minulosti, hledá kořeny, rozplétá staré bloky. Je to důležitá práce a někdy je to přesně to, co člověk potřebuje.
Já se ptám jinak: kde jsi teď a kam chceš jít? Pracujeme se současným stavem, s tím, co neseš, jak to neseš a co by se mohlo změnit. Hledám místa, kde je ukrytý potenciál, který ty sama zatím nevidíš.
Pokud cítíš, že za tvým vyčerpáním je něco hlubšího z minulosti, terapeut je správná volba. Pokud víš, že chceš změnit to, jak žiješ teď, jsem tu já.
„Tohle je tak normální věc, že to musím zvládnout sama.“
Tohle slyším často. A rozumím tomu. Žijeme v době, která oceňuje výkon, samostatnost a dokonalost. Sociální sítě jsou plné žen, které to zvládají. Nebo tak aspoň vypadá.
Ale ještě nedávno jsme nežily takhle. Žily jsme v komunitách, kde si lidé pomáhali bez vyzvání. Kde se o pomoc nežádalo, protože byla prostě součástí života. Kde nikdo neselhal tím, že něco neudělal sám.
Tohle se vytratilo. A my jsme zdědily přesvědčení, že zvládnout všechno sama je ctnost. Že požádat o pomoc znamená selhat.
Jenže co když je to přesně naopak? Co když největší síla není v tom zvládnout všechno sama, ale v tom vědět, kdy a koho pozvat do té cesty?
Přijít za mnou není selhání. Je to rozhodnutí žít jinak než dosud.
Shrnutí
18 000 Kč / 12 sezení
Jednou týdně, tři měsíce.
První sezení je možné absolvovat samostatně.
Pro ty, které chtějí nejdřív vyzkoušet, jak naše práce vypadá.
Jak začít
Stačí krátká zpráva. Bez struktury, bez cílů, bez závazku. Napiš mi, kde teď jsi, co bys ráda, co tě napadlo, že bys mohla žít jinak.
Nebo můžeš využít objednávku na úvodní stránce.
E. kouc@sarkapurgertova.cz
IG: @sarkakouc
